F Jak se máš? - Another Dominika

Jak se máš?

- Jak se máš?

Nevím, asi si vlastně nemám na co stěžovat, mám kde bydlet, co jíst, mám rodinu, kamarádky, mám víc věcí, než potřebuji, mám peníze, můžu si koupit to, co bych chtěla, i když s těmi penězmi by to mohlo být lepší, měla bych se konečně sebrat a začít si hledat brigádu na léto, aby to nedopadlo jako minulý rok, ale já vážně nemám nejmenší tušení, kam se vydat ji hledat a jen, co začnu myslet na to, že bych si ji měla hledat, začnu panikařit a bojím se, že nic neseženu a to si určitě neseženu, když ani nezačnu hledat, nejlepší by bylo, kdybych měla brigádu i během i roku, ale absolutně netuším, kam bych ji napresovala, fakt nechápu, jak to někteří dělají, že při škole zvládají chodit i do práce, možná asi jen nejsou tak poctiví studenti jako já, což mi připomíná, že bych se měla učit, a nebo dělat úkoly, nejlíp obojí, proč je teď těch úkolů taková hromada, to nevím, ale když už jsme u tý školy, měla bych konečně začít řešit bakalářku, téma jsem si sice vybrala, jen je tak trošku z jiný katedry, což možná není takovej průser, ale ta představa kolik lidí bych musela kvůli tomu oběhat, jednoduše nevím, jestli mi to za to stojí, to téma mě děsí a láká zároveň, tak nevím, možná mě víc děsí ostatně stejně jako moje budoucnost, nedávno se mi ale v hlavě usadil jeden nápad a jen, co přišel, usadil se ve mě taky klid, neskutečnej klid a pohoda, možná to značí to, že jsem našla něco, co bych chtěla zkusit a možná to značí to, že je to tak šílenej nápad, že to se mnou i moje hlava vzdala a odmítá hledat důvody, proč je to totální hloupost, protože je to přeci tak zřejmý, taky rok a půl je dlouhá doba a může se stát mezitím cokoliv, třeba se konečně najde někdo, kdo se mnou bude chtít být, jen tak a taky proto, že mě bude mít rád prostě jen proto, že jsem, nic víc nechci, zatím to ale tak nevypadá, spíš naopak mě neustále dostávají všechny ty paradoxy, jako když vám po půl roce napíše kluk, se kterým jste si před půl rokem psali, a kterej se vám líbil a se kterým jste se domlouvali, že se uvidíte a už jste se začali vznášet na obláčku, když v tom se přihlásíte na Facebook a zjistíte, že je ve vztahu, tak přesně ten vám najednou napíše a nadšeně vám píše, že už to je půl roku, co je s tou cuchtou ve vztahu a pak, asi aby mi bylo ještě líp, se zeptá, co kluci, jo, dobrý, zrovna bych jednomu nejradši jednu vrazila a taky už zas pár týdnů čekám na odpověď od kluka, do kterýho jsem se zamilovala na první pohled, nejradši bych si teď jednu vrazila sama sobě, ale v pohodě, vlastně je to fajn, Ed Sheeran má spoustu nových písniček, konečně jsem se dokopala k tomu, abych navrhla téma seminárky, který mi bylo schváleno a konečně budu psát o něčem, co miluju, přečetla jsem knížku, co jsem si koupila snad už někdy v září a neskutečně se mi líbila, ještě mám v záloze jednu, kterou začnu číst hned, jakmile dokončím tenhle článek, taky jsem byla poprvý v životě na Vítkově a líbilo se mi tam, tenhle týden nejspíš poprvé půjdu na Matějskou, těším se, a když to nevyjde, tak nevadí, půjdem tam ten další týden, takže jo, pořád mám sem tam nějakej plán, možná ještě nejsem tak ztracená a doufám, že na konci tohle všechno bude dávat smysl.


-
Mám se fajn.



A jak se máte vy? Taky tuhle otázku tak nemáte rádi?

P.S. Jen prosím neberte tenhle článek nějak pesimisticky a úplně vážně, spíš ho berte s nadhledem a s nadsázkou, chtěla jsem zas zkusit napsat něco trošku jinýho.. a možná tak trošku doufám, že se najde někdo, kdo tuhle otázku stejně jako já taky tak nemá rád.
P.P.S. Taky nikdy nevíte, co na ni odpovědět?
P.P.P.S. Už jste někdy napsali (téměř) celý článek jednou větou?

CONVERSATION

24 komentářů:

  1. Článek je zajímavej, jak jsi ho napsala:))
    Aktuálně řešim jako ty tu brigádu. U nás doma seženu maximálně otročinu jako minulej rok, takže žádný léto, žádný prázdniny a pokud seženu něco v místě, kde chodím do školy, peníze projezdím za cestu domu a zpět, no a nebo za ubytování....

    Držím palce! Jak s klukama, tak i se školou <3
    http://of-goldbook.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně! Jsem na tom úplně stejně, říkala jsem si, že bych zůstala přes léto v Praze, jen bych úplně všechno, co bych vydělala, dala za ubytování, jídlo, za cestu domů.. a ještě bych nejspíš byla ráda, že nejdu do mínusu.. Tak jsem to pro tento rok ještě zavrhla, ale zas jsem se dostala do situace, že nemám tušení, co seženu u nás.. Tak nám držím palce! :)

      Vymazat
  2. Ah, mám to podobne. Nemám rada - Ako sa máš. Buď poviem len dobre, aj keď sa mám zle, ale čo dotyčnému, ktorý ani nečaká na odpoveď budem hovoriť o svojich problémoch, ak je to len rečnícka otázka alebo... vlastne žiadne alebo nie je. Nemám rada - Ako sa máš...

    Flung out of space

    OdpovědětVymazat
  3. Ja tiež nemusím túto otázku - niekto sa ťa ju spýta ty povieš dobre on že tiež a je konec konverzácie :D

    OdpovědětVymazat
  4. Nenapsala, ale je to zajímavý, i když trošku náročný :D S brigádou bych si nedělala hlavu pokud se máš peněžně OK, já jsem se radši na brigády vyprdla a hlavně se učím, protože jsem pak byla strhaná a za to mi to nestojí :/

    Můj blog: Cosmokočka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! Jsem fakt moc ráda, že to někdo má podobně nastavené jako já :)

      Vymazat
  5. Jo, tak přesně tuhle otázku taky nesnáším. Vždycky na ní odpovím něco ve stylu: ,,Jo, mám se dobře'', nebo ,,Jde to, co ty?'' a přitom bych kolikrát nejradši vypsala sloh o tom, co mě trápí. Jenže to jaksi nejde napsat každýmu, žejo :) Držím ti palce, ať se ti daří ve všem, včetně vztahů ♥


    Pauline's Tiny World

    OdpovědětVymazat
  6. Ono záleží, kdo se mně ptá :) Když vím, že tomu dotyčnýmu můžu říct upřímně, jak mi je, tak tu otázku mám ráda, když ne a je to takový zdvořilostní tak moc ne no :) Jinak jsem se v tvých řádcích taky našla, taky bych měla řešit bakalářku, jakože řeším, ale ne nějak intenzivně, budoucnost..no uvidíme, taky nerozumím tomu, jak ostatní stíhaj práci a školu. Tak nám všem držím palce, ať je vše úbíhá tak, jak sami nejvíc chceme :)

    OdpovědětVymazat
  7. Bakalářku také už pomalu řeším, akorát já už mám téma i vedoucího a vše zařízené, ale musím říct, že to byly nervy... :( ted už jen schválit.
    Jinak s těmi klukami jsem to mívala jako mladší dost podobně. :)
    A jak se mám? To mi zase tolik nevadí, na jednu stranu to dává průchod ke konverzaci, ale na druhou stranu, to mnohdy význam nemá.

    Somethingbykate

    OdpovědětVymazat
  8. Tak tuhle otázku nemám moc ráda, vždycky totiž nevím co odpovědět. Jinak to, že je to celé napsané jednou větou mě zarazilo. Vždycky jsem se někde ztratila a začala hledat tečku kde asi tak končila věta a nenašla jsem :D Občas mám také takové zamyšlení nad vším, ale to bude v pohodě, mrzí mě teda ten kluk, ale těch ještě bude a lepších :)
    Inspiration by Linda

    OdpovědětVymazat
  9. pekne napísané pocity. Ja tiež nemám moc rada túto otázku, pretože nie vždy človek dostane úprimnú odpoveď, veľa z nás odpovie "Dobre." ale za tým dobre sa mi prebleskne celý svoj život/aktuálny sled udalostí a mojho prežívania....a niekedy by človek chcel povedať viac, ale nemá komu, pretože druhá strana viac nechce počuť.... Ed momentálne valí! Perfect mám ako zvonenie :D držím palce vo všetkom :)

    OdpovědětVymazat
  10. Brigády taky řeším pořád, teď jsem ale našla agenturu, která zprostředkovává jednodenní brigády - prostě si něco vybereš na jeden den a deš, nic závazného, docela mi to vyhovuje :)

    eLblog

    OdpovědětVymazat
  11. Skvelo napísaný článok! Niekedy ma totálne otázka: Ako sa máš, irituje! :D
    my blog : THE COLORFUL THOUGHTS

    OdpovědětVymazat
  12. Pre mňa je to veľmi zvláštna otázka, pretože neviem či ju mám rada alebo nie. Asi je to päťdesiat na päťdesiat. Mám ju rada, keď ju človek položí fakt vážne s úmyslom sa naozaj dozvedieť, ako sa mám, čo ma teší a čo ma trápi. To sa stáva však málokedy. Skôr túto otázku považujem za taký prostriedok, ktorým iba vyplníš trápne ticho.

    IVANNA/IVANXNA.BLOGSPOT.SK

    OdpovědětVymazat
  13. Chvílemi jsem se ztrácela, ale to je asi tím, že bych potřebovala párátka, aby držely mé oči otevřené (vážně jdu dneska na dvojitou oslavu narozenin a mám jet až ráno domů? ). Ach jo, vážně bych potřebovala, aby den měl minimálně 30 hodin. A abych usínala hned, jakmile lehnu do postele a ne až za 1000 hodin.
    A ano, tenhle typ otázek nenávidím. Hlavně ve chvílích, kdy je mi opravdu hrozně. Nejvíc mě to zabíjí od lidí, které nemám ráda. Vždy je potkávám ve chvílích, kdy pochybuji nad svou existencí a vypadám jako největší troska na světě. -.- Klasika.
    Otázky o budoucnosti jsou taky děs. To radši asi tyhle.

    OdpovědětVymazat
  14. Ani ja túto otázku veľmi nemusím, pretože keď ju dostanem ani neviem čo mám odpovedať, pretože v tom momente myslím na všetko čo sa okolo mňa deje to dobré aj to zlé..aj tak vždy odpoviem, že "dá sa prežiť" alebo "celkom fajn"..to je moja klasika, pretože s ľuďmi, ktorí sú len moji "kamaráti" nechcem riešiť čo prežívam atď..

    Accessoriesforbeauty

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Odpověď: "Dá se to přežít" se mi líbí moc, děkuju za inspiraci, co odpovídat :D

      Vymazat
  15. Beautiful and interesting post, Dear!
    I'd be happy friendship blogs ♥
    Julia Shkvo

    OdpovědětVymazat
  16. Tak ten článek jednou větou je pecka :D hrozně kreativní :) a jao na jak se máš odpovídám jedině dobře i když to není pravda :D přijde mi to jako pěkně blbá otázka :/

    www.double-claire.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  17. Neboj, všechno bude super! :)

    OdpovědětVymazat
  18. Já zvládám práci se školou, ale někdy je to fakt náročné jak psychicky, tak fyzicky. Já se snažím vše brát pozitivně a na všem špatném najít něco dobrého. Ale někdy je to fakt těžké. :/

    OdpovědětVymazat
  19. Někdy je i tahle otázka docela těžká :D Já se mám ale od nového roku pořád krásně a až se divím, jak jsem pořád optimistická :D Většinou tedy moje odpověď zní - Mám se krásně. Co ty ? :) :D Držím pěsti, ať ti vše vychází !! :)

    OdpovědětVymazat
  20. Já tuhle otázku nemám strašně ráda, upřímně na ní jde odpovědět jen pár lidem :)

    OdpovědětVymazat
  21. Co se týče téhle otázky, jsme na tom koukám podobně. Když se mě někdo ptá, vlastně ani nemůžu říct nic jiného, než že je můj život boží. Mám rodinu, domov, lidi, ke kterým se můžu vracet, chodím na vysněnou školu, po boku mám super chlapa... Na druhou stranu zápasím se svým vlastním já (spíš alteregem, to zní hustěji) a hlavně se stresem. Stres mě dokáže přinutit se cítit jako kdyby můj život neměl mít už nikdy smysl. :) S tou brigádou si plácneme, taky něco potřebuji, ale bojím se rozeslat životopisy, asi strach z neúspěchu nebo co. A brigoška ve školním roce? No od druháku to chci zkusit, ale moc šancí tomu nedávám, můj den bohužel nemá 38 hodin. :/ Ohledně těch vztahů/nevztahů, tak nějak mám pocit, že se k nám pořád vrací minulost. A protože jsme holky, tak nad vším moc dumáme a prožíváme si to pořád a pořád dokola. Nezbývá než věřit, že všechny ty nepovedené vedou k něčemu božímu. :)

    OdpovědětVymazat