Už několik měsíců jsem cítila, že mi opravdu chybí cestování. Čím dál tím víc se ve mně probouzela touha, že chci a slíbila jsem si, že pokud se mi naskytne nějaká příležitost, tak řeknu ano a pojedu. Ta možnost přišla, a tak jsem v polovině března na pár dní odletěla s kamarádkou do Londýna.
Jen tak, bez jasného cíle a plánu. 
V Londýně už jsem totiž dvakrát byla, hlavní památky už jsem viděla a navštívila, teďka jsem si spíš chtěla v klidu vychutnat atmosféru města a užít si ten pocit, že jsem v Londýně.

Celkem jsme v Londýně byly v podstatě na dva a půl dne, na jednu noc jsme se ubytovaly v hotelu u letiště Stansted, zbylé dvě noci pak v Z Hotels - Shoreditch. Po Londýně jsme se pohybovaly metrem a i když mě pohled na spletitou síť metra vyděsil, není se čeho bát. Dá se v něm poměrně snadno zorientovat (píše člověk, který se ztratí naprosto kdekoliv), jen doporučuju mít v mobilu staženou aplikaci se zastávkami, já používala Tube Map. Při nástupu a výstupu jsme používaly platební kartu, za den nás tak cestování vyšlo cca na 250 Kč.

Dny jsme měly poměrně nabyté, přesto jsme ale nestihly všechno, co jsme chtěly.
Mně osobně se moc líbily dvě vyhlídky - The Lookout a Sky Garden. Každá z nich je trochu jiná, z obou je ale úžasný výhled na Londýn a moc je doporučuju. 
Prošly jsme se i po Tower Bridge, kolem Big Benu, k Buckinghamskému paláci, po Chinatownu a Oxford Street, navštívily jsme Přírodopisné muzeum a mojí oblíbenou galerii Tate Modern.

Minulý rok jsem konečně objevila kouzlo Harryho Pottera, a proto jsem se chtěla jet podívat k nástupišti 9 a 3/4. Naprosto mě ale odradilo, jaký komerční "zážitek" z toho udělali. Nakonec jsem se spokojila jen s procházkou po Milennium Bridge a doufám, že příště vyjde třeba i Studio Harryho Pottera.

Byli jste někdy v Londýně? Kam jste se už tento rok stihli podívat vy?

♥

 Jarní novinka v podobě psychologického thrilleru s názvem Smrtící terapie se ke mně dostala díky Megaknihám. Po přečtení anotace mi bylo jasné, že tato kniha se mi bude líbit. Vzbudila ve mně zvědavost, chtěla jsem vědět, co se skrývá za jednotlivými postavami a musím přiznat, že jsem se vůbec nespletla. Knížkou jsem doslova prolétla, jak jsem se od ní nemohla odtrhnout.

Zdá se, že bohatí manželé Marissa a Matthew Bishopovi z washingtonského předměstí mají všechno - dokud se Marissa nedopustí nevěry. Pod slupkou dokonalosti se skrývá vztah rozervaný prací a nedostatkem intimity. Marissa chce vše napravit kvůli jejich osmiletému synovi i lásce ke svému manželovi. Do hry vstupuje Avery Chambers. Avery je terapeutka, která přišla o profesní licenci. Přesto ji to nebrání v tom, aby poskytovala poradenství lidem v krizi, i když se musí řídit jejími neortodoxními metodami. A Bishopovi jsou zoufalí. 
Když vejdou do Averyiných dveří a Marissa odhalí svou nevěru, události směřují ke krizi. Největší tajemství jsou totiž stále skryta a v ohrožení už není jen manželství, ale i život.

Z anotace mi bylo jasné, že knížka bude přesně pro mě. Miluju slídit v lidských životech (moje guilty pleasure je Výměna manželek) a i díky tomu jsem se od poodkrývání příběhu manželů Bishopových nemohla odtrhnout. Zároveň se mi líbilo, že mě každá další stránka nechávala v napětí, v knížce se totiž také rozkrývá příběh Avery, neortodoxní terapeutky, jejíž metody přesahují rámec klasické terapie, čímž si ale kolikrát nadělá více problémů a nepřátel, než by jí bylo milo.
Z příběhu jsem měla zamotanou hlavu, neustále jsem se snažila přijít na to, jak to celé je a co mi uniká. Přiznávám, že se autorkám povedlo mě přivést na špatný směr. Ke konci jsem už ale podezření měla, vyplnilo se mi ale jen zčásti. Rozzuzlení příběhu Avery totiž pro mě bylo lehkým zklamáním, po tom všem napětí jsem čekala větší wow.

Pokud aspoň trošku máte rádi thrillery, pak Smrtící terapii od autorek Greer Hendricks a Sarah Pekkanen vřele doporučuju. Ani stránku se nebudete nudit a netrpělivě budete obracet každý list. Jsem ráda, že jsem si po delší době mohla přečíst takhle podařený thriller. Pokud si ho chcete přečíst i vy, můžete si ho pořídit třeba na e-shopu Megaknih.

Tak co, nalákala Vás moje recenze? Co máte zrovna rozečteného vy a na jakou knižní novinku se těšíte? 

♥

 O eko výzvě Genesisu jsem psala už v tomto článku. Od té doby jsem si tuto službu ještě více oblíbila a využívám ji poměrně často. 
V krátkosti jde o to, že po přihlášení zadáte, že si chcete objednat eko výzvu, naplníte krabici oblečením, obuví, knížkami a dalšími doplňky, zdarma odešlete a pak jen čekáte, až vám připíší kredity. Za ně si pak na e-shopu vyberete to, co se vám líbí. Díky tomu jsem poslala dál spoustu věcí a přivítala doma oblečení a knížky, které využiju a dělají mi radost. Samozřejmě si věci můžete pořídit i za peníze - ceny nejsou nijak přemrštěné.
Zvykla jsem si na e-shopu brouzdat a sem tam se podívat, co tam je nového. Líbí se mi, že mě nákup díky kreditům vlastně nic nestojí a často nestačím zírat, jak krásné kousky se na e-shopu objevují. Jen to chce mít i štěstí a být rychlý, ty nejlepší věci jsou hned pryč. 

Bundy
Kousky, na které jsem hodně pyšná, jsou bundy značky Reserved. Do zelené jsem se zamilovala díky její barvě, je do pasu, teplá a skvěle sedí. Přímo na Štědrý den se mi podařilo ulovit černou bundu, kterou jsem pak dokonce i viděla v kamenné prodejně. Líbí se mi, že se do ní úplně zachumlám a je mega pohodlná.

Vesty
Vždycky se mi líbily, ale nebyla jsem si jistá, jestli bych je i uměla nosit. Pohrávala jsem si s myšlenkou, že bych zrovna tento kousek ráda našla na Genesisu. A poštěstilo se mi dokonce dvakrát - kratší je značky Mustang, delší pak původně z Reserved.

Svetry Orsay
Před začátkem zimy jsem protřídila svoje svetry a moc mi jich nezbylo. Potřebovala jsem si je nutně doplnit do šatníku, ale z cen v obchodě jsem odpadla. Chvilku trvalo, než se na stránce objevily takové, které by se mi líbily, ale čekání se vyplatilo. Jsou jako nové, teplé a krásné.

Topy
Velkou radost mám i z následujících dvou věcí, navíc obě dvě byly ještě úplně nové.
Zelená halenka je původem z C&A. Dívala jsem se na ni už v obchodě, kde ve stejném designu měli i šaty. Obojí se mi líbilo, jen se mi ale za ně nechtělo dávat tolik peněz. Jsem ale moc ráda, že si ke mně halenka nakonec našla cestu.
Dalším mým oblíbeným kouskem je svetr od značky COS. Prémiové značky jsou o něco dražší, když si je ale pořídíte za kredity, nic vás to nestojí a ještě si můžete do šatníku pořídit krásné a kvalitní kousky.

Věci z Mohita
Ze všech kousků jsem nejvíc pyšná na černý kabát. Sama jsem si ho plánovala koupit, protože tento základní kousek mi v šatníku chyběl. Když jsem ho uviděla na e-shopu v mé velikosti, myslela jsem, že odpadnu. Podobný pocit jsem měla i u této kabelky. V tomto článku jsem vám ukazovala dvě tvarově stejné kabelky, které jsem si naprosto zamilovala. Tvarem a velikostí mi naprosto sedí, pořád jsem si pohrávala s myšlenkou, že bych si ještě jednu pořídila, nečekala jsem ale, že si ji objednám zrovna z Genesisu. 

Knížky
Ráda se dívám i do sekce knížek a měla jsem velké štěstí, že se mi podařilo ulovit knížky od holky s bucket listem - 151 dní Pacifickou hřebenovkou a 151 dní po evropských stezkách. Pořídila jsem si i Karamelovou džungli, kterou jsem si chtěla přečíst už od té doby, co vyšla a nakonec i knihu Nevítaný host od Shari Lapeny, poslední knížka od autorky, která mi v knihovničce chyběla.

Už se mi i stalo, že mi něco nesedělo, naštěstí do 14 dní můžete objednávku vrátit. Jen pozor, musíte zaplatit za dopravu. 

Já jsem moc spokojená, jaké věci se mi podařilo na Genesisu najít. Jsem ráda, že jsem takto jednoduše mohla poslat dál spoustu věcí, které ještě někomu udělají radost a díky nim si pořídit zadarmo tyhle krásné kousky, které na rozdíl od věcí, které jsem poslala dál, využiju.

Tak co, zkusíte taky eko výzvu?

♥

 Vítejte u prvního článku tohoto roku. 
Chtěla a snažila jsem se napsat článek dříve, ale nešlo mi to. Pár dní po Novém roce jsme uspali naši fenečku Dixinku a od té doby to šlo se mnou z kopce. Plácám se od ničeho k ničemu, chvilkami se nadechnu a najdu ztracenou energii, ale je jí zatraceně málo. Věděla jsem, že toto období bude pro mě těžké, ale stejně se na něj nešlo připravit. Hodně moc mi chybí.
Možná i proto trávím více času v různých knižních příbězích. Tím posledním byl Vyvrhel - už čtvrté pokračování knižní série King od T. M. Frazier.
Jedná se o sérii s drsnou násilnickou a sexuální atmosférou, která vás ale vtáhne. A i když je to prostředí hodně vzdálené od toho, v čem žijeme a v reálném světě bychom se mu chtěli vyhnout obloukem, v tom knižním ho nebudete mít dost ani po dočtení poslední stránky.

OBĚŤ. VĚRNOST. RODINA.
Bear chce holýma rukama ohnout kovové mříže své vězeňské cely a utéct. Ne kvůli mužům uvnitř, kteří ho chtějí zabít, ale protože Thia je tam venku, kde ji nemůže ochránit. 
Thia není typ dívky, která by čekala, až ji někdo zachrání, zvlášť když má sama co zachraňovat. 
Beara a Thiu tak čeká boj nejen o život, ale i o jejich lásku.

♥

Bear a Thia - na první pohled nesourodá dvojice, kterou ale pojí víc než jen jejich vzájemná přitažlivost. 
Vyvrhel pokračuje přesně tam, kde předchozí díl skončil, Bear je ve vězení a Thia v nebezpečí, jak se ale brzy ukázalo, rozhodně není jen křehkou dívkou, která by dokázala nečinně čekat. Když se tihle dva znovu potkají, děj nabírá na obrátkách. Bear se chystá na válku s Beach Bastards, cestu mu ale zkříží člověk, o kterém si ještě donedávna myslel, že je mrtvý. A to nebyl jediný překvapivý moment. 
Celkově mi přišlo, že v tomto pokračování postavy dostaly prostor, abychom je poznali více do hloubky, v širším spektru. Nemusíte se ovšem bát, nebylo to na úkor živočišné touhy mezi hlavními hrdiny a mrtvol je v knížce také více než dost ;).

Já jsem si čtení opět užila. Není to žánr, který bych běžně vyhledávala, ale ráda sem tam vykročím ze své komfortní čtecí zóny.
Nikdy nevíte, který příběh zrovna Vás chytne a už nepustí. A tak se pouštějte do různých světů, netrpělivě otáčejte stránky a hlavně čtěte. 

Já moc děkuji Megaknihám, díky kterým se ke mně tato knižní série dostala. Můžete si na nich pořídit i Vyvrhela, stačí klepnout sem.

Jakou knížkou jste naposledy ze své komfortní zóny vystoupili vy?

♥

 Krásné mezi svátkové období přeji všem.
Dlouho jsem se Vám neozvala, nemám pro to žádnou zvláštní omluvu, potřebovala jsem jen trochu oddych a počkat si, až mě sdílení prostřednictvím písmenek a fotek bude opět těšit. Netvrdím, že se v plné síle vracím, ale chtěla bych se ozývat častěji než v posledních třech měsících. 

Konec roku i mě svádí k balancování, ale nepřišla jsem na slovo, které by tento rok popsalo. V mnoha věcech jsem na sebe opravdu pyšná, dokázala jsem změnit práci, po mnoha letech jsem sebrala odvahu, začala jsem opět řídit a dokonce jsem si koupila i vlastní auto. V podstatě až do letošního podzimu jsem byla v Brně sama, neměla jsem tady žádnou kamarádku a nevěděla jsem, jak to změnit. A pak jsem párkrát vykročila z komfortní zóny a najednou mám kolem sebe pár skvělých kamarádek, se kterými se cítím opravdu dobře. 
Na druhou stranu podstatnou část roku řešíme zdravotní stav naší fenky Dixinky. O Velikonocích nám oslepla, vypadá to, že prodělala mozkovou mrtvičku a od té doby s přítelem diskutujeme o tom, jestli je už čas ji nechat uspat. A bohužel ji zbývá posledních pár dní, než nastane ten čas. Trhá mi to srdce a nedovedu si představit, jak to zvládnu. Stejně tak řešíme zdravotní stav dědy, který v tomto roce byl několikrát hospitalizovaný. Zároveň mě i mrzí, že jsem v tomto roce podstatě nikde nebyla, žádné výlety ani dovolená. Objevování k životu potřebuju a tím, že jsem to neměla, jako kdyby i kousek mě chyběl.
A co bych si přála do nového roku? Víc síly zvládat i ty nepříjemné věci v životě. Víc cestovat, víc se hýbat a jíst lépe. Víc si ten život utvářet podle sebe a dělat to, co mi dělá radost. 

♥

Ale zpátky k předvánočnímu období. To mi uteklo opravdu hodně rychle. V práci mě čekala úplně nová agenda, ke které jsem měla jen opravdu rychlý rychlokurz a chvilkama mi doslova všechno padalo na hlavu a ani na minutu jsem se nezastavila. I přes to jsem se snažila si adventní čas si užít. Vyzdobila jsem si byt (možná trošku až kýčovitě), chodila jsem na trhy, průběžně jsem balila dárky, byla jsem si posedět s kolegy z práce, s kamarádkou jsme si udělaly takový předvánoční dýchánek, dokonce jsem byla i na vánočním koncertu v divadle a upekla jsem pár druhů cukroví.

A pak přišly samotné Vánoce. Byly zas trošku jinačí než ty předchozí roky, ale nakonec byly vlastně taky fajn. Byla jsem ráda, že na Štědrý den jsme byli v klidu sami doma a nikam jsme nespěchali.
Měla jsem i velkou radost z dárků. O většině z nich jsem nevěděla a nejvíc mě asi překvapil poukaz na tetování, tento rok jsem ho už opravdu nečekala, přeci jen na posledních třech jsem byla v listopadu. Od mé rodiny jsem dostala především peníze na nový mobil, ty jsem ale samozřejmě nefotila.
A pro zasmání - od přítelovo matky jsem dostala krém na hluboké vrásky určený pro ženy ve věku 65+. Až do letošních Vánoc jsem si myslela, že podobné historky se stávají jen ve filmech ;).

A naše Dixinka ♥

♥