Jazykový pobyt III. - rodina + škola

čtvrtek, května 28, 2015

O zařizování a cestě si můžete přečíst TADY, o samotném měste zas TADY.

Rodina
Moje německá hostitelská rodina byla mojí už třetí hostitelskou rodinou, takže jsem zvyklá na ledascos, ale na tuhle rodinu mě nemohlo připravit snad nic.
Už když jsem si v informacích o ubytování přečetla jméno Hasan, věděla jsem, že tohle nepude, ikdyž to začalo celkem dobře, v neděli mi aspoň vynesli po schodech do čtvrtého patra kufr, o dva týdny později jsem 25ti kilovej kufr, dva batohy a kabelku snašela sama, upřímně doteďka nechápu, jak jsem to mohla dát, s tim kufrem nešlo pomalu ani jezdit.
V době mého pobytu drželi zrovna ramadán, tím pádem jsem celý dva týdny jedla sama. Co mě neskutečně překvapilo bylo, když o týden později přijely dvě slovenky - na uvítanou jedla celá rodina s námi společně, najednou žádnej ramadán. Celkově rodina byla na baterky, hlavně, že všechno byl kein Problem, tím pádem ani nebyl problém, když mojí snídani někdo přede mnou snědl a jelikož jsem měla zakázáno ráno rodinu rušit, několikrát jsem jedla suchej chleba nad použitým talířem. Což to bych ještě překousla, snesla bych i to, že v půl čtvrté ráno myjí nádobí, kolem půl jedenácté pořádají soukromou diskotéku, dokonce i na večeření za zvuků muslimských náboženských melodií a i vystavěný Korán v mém pokoji. Co mě ale opravdu srazilo na koleno bylo, když jsem po dlouhém a těžkém dni přijela do rodiny, zvoním si zvoním, nikdo neotvírá. Volám jí na mobil jednou, dvakrát, třikrát a nic. To už jsem skutečně měla v ruce kartičku s číslem na agenturu a kdyby mi to v příští minutě nezvedla, volám na non-stop linku s tím, ať mi přijedou vyrazit dveře, že tady nebudu už ani minutu.
Co mě tedy taky překvapilo bylo to, že do požadavků jsem uvedla, že chci rodinu bez dětí, asi mě ani nemělo udivit, že jsem tam měla rovnou tři. Další šokem bylo i to, že jsem si myslela, že budu bydlet ve městě, kde mam školu, k mému zděšení jsem bydlela na předměstí jednoho ze sousedních měst v paneláku u muslimské rodiny. Upřímně? Už nikdy více.

Škola
Škola F + U Academy se nachází přímo v centru města. Vyučovací třídy se nacházeli celkem ve třech budovách, samozřejmě jsem vystřídala všechny tři a nakonec s mým štěstím skončila v budově německé banky.
Celkově jsem ze školy zklamaná, nečekala jsem, že výuka bude probíhat úplně stejně jako v ČR, těšila jsem se na konverzaci, že si jazyk více osvojím, místo toho mě čekala nudná cvičení v učebnici a pracovním sešitu, konverzace minimální.
Také moc nechápu systém, podle kterého rozdělovali žáky do tříd. Nejdřív jsem se ocitla v osmé lekci, kde jsem sice něco pochytila, ale věděla jsem, že u šílené hipísačky bych dva týdny nevydržela, tak jsem si sbalila saky paky a šoupli mě úplně na druhý konec, tedy do první lekce. Tam jsem sice měla úplně skvělýho učitele, ale první lekce? Přestoupila jsem potřetí, tentokrát mě šoupli do třídy, kde dokončovali třetí lekci. Učitelka? Přísná, občas z ní šel strach, ale na druhou stranu zase naučila a celá výuka byla skutečně jen a pouze v němčině, což jsem v předešlých dvou třídách nezažila.
Byla jsem překvapená, že jsme neustále byli v nějaké jiné třídě. Občas mi to skutečně přišlo jako škatulata hejbejte se.
Co se týká složení žáků, tak na celé škole jsem byla jedinou Češkou, čtyři Slovenky, Francouzi, Španělé, Rusové, Ukrajinci, Turci, Maďaři a skutečně drtivou většinu studentů tvořili žáci z Japonska a Číny.
Vstup do školy, aneb vstup do obchodního centra..

You Might Also Like

0 komentářů

Thank you so much for your support ♥

Subscribe